A právě teď si někdo někde prdl

A právě teď si někdo někde prdl, řekla jen tak pro sebe naše desetiletá Zuzana a začala se tomu smát. To je dobrý, tati! Myslíš, že si teď, co ti to říkám, někdo prdl?, a podívala se na mě očima, které najednou měla přes celý obličej. Určitě, řekl jsem, určitě si teď na světě prdlo víc lidí najednou. Třeba deset?, zeptala se dcera. Nebo sto? Oči měla čím dál větší. Třeba i milión, uklidnil jsem ji. Milión lidí, podivila se. To musí ale smrdět a chytila se za nos. Ale ne na jednom místě, upozornil jsem. Já vím, že ne na jednom místě, nejsem přece blbá, ohradila se. Ale jestli všichni prdí jako ty nebo maminka… Nedořekla. Oba jsme věděli svoje.

Byl dusný podvečer a my dva jsme seděli na balkoně. Za šprušlemi zábradlí se krčilo prázdné hřiště a kolem dokola jenom paneláky.

To je stejně zajímavý…, pokračovala dál v mudrování ta malá holka. Udělala záměrnou pauzu a čekala, že se jí zeptám, co. Co, zeptal jsem se. No, že právě teď se někde na světě něco děje. Že TEĎ, když se spolu bavíme, tak se něco… Další pauza. Úkosem se na mě podívala. Co, pobídnul jsem ji. Že třeba právě teď se někdo někde podrbal na hlavě! Žejo, tati! Jo, to máš asi pravdu. A právě teď, vymýšlela dál, si někdo někde uplivnul. Rozzářila se tou představou. A právě teď, převzal jsem štafetu, někdo někde na někoho mrkl. Znovu se zasmála. A právě teď si někdo někde říhnul, řekla a začali jsme hrát:

A právě teď se někdo někde podrbal v uchu, řekl jsem.

A právě teď někdo někde stoupnul do kaluže, řekla.

A právě teď si někdo někde čistí zuby, pokračoval jsem.

A právě teď se někdo někde poblil, snažila se mě překvapit.

A právě teď někdo někde dostal na prdel, nedal jsem se já.

A právě teď někdo někde brečí, řekla rádoby ufňukaně.

A právě teď někdo někde někoho hladí po vlasech.

A právě teď někdo někde usíná, a dělala, že chrápe.

A právě teď někdo někde na někoho myslí, opáčil jsem.

A právě teď se někdo někde posral, řekla s nezadržitelným smíchem. Cože?!, zeptal jsem se naoko pobouřeně. Tak pokadil, opravila se. Pokračoval jsem ve hře.

A právě teď někdo někde dostal pohlavek. A pořádnej.

A právě teď si někdo někde sundal kalhoty, řekla. Nebo podprsenku.

A právě teď se někomu někde něco hezkýho zdá.

A právě teď někdo někde někoho líbá, řekla a byla zvědavá, co já na to.

A právě teď někdo někde dostal velkej vejprask, řekl jsem.

A právě teď někdo někde utekl z domu, řekla zase ta malá.

A právě teď někdo někde zapomněl, kde bydlí.

A právě teď se někdo někde zbláznil, řekla rozpustile.

Na balkon z rozhicovaného bytu za námi vyběhla čivava Ulin, olízala mi nohy a vyskočila Zuzaně do klína.

A právě teď se někdo někde narodil. Že se teď někdo někde narodil, tati? TEĎ! Určitě, přisvědčil jsem. A teď se narodil zase někdo další, doplnil jsem. 

A právě teď někdo někde taky umřel, pokračovala. A teď taky. A teď. A právě teď někdo někde hrozně brečí.

A právě teď se někdo někde snaží někoho rozveselit.

A právě teď projel nebem velkej kuchyňskej nůž a rozříznul ho na dvě půlky, řekla ostře.

A právě teď někdo bere do ruky velkou jehlu a nit a zkouší to nebe zašít.

A právě teď někde crčí z toho nebe krev a někdo někde řve tak moc, že nikoho dalšího kolem není slyšet.

A právě teď někdo někde bere do ruky obrovský roubík a dává ho do té řvoucí huby, aby už byla konečně ticho.

A právě teď někdo někde stojí na kraji střechy nějakýho domu a chystá se skočit, řekla.

A právě teď někomu někde dochází trpělivost a chce to už skončit.

A právě teď někdo někde skočil z té střechy na chodník a je úplně mrtvej. 

Nastalo ticho. Právě jsem se nadechoval, že budu pokračovat, když vtom malá řekla,  mě už to nebaví, tati, pojď hrát něco jinýho. Tak jo, řekl jsem. A půjdeme dovnitř, do kuchyně za maminkou, začíná pršet. Třeba už to tam vyvětralo, dodala dcera spiklenecky.

Souhlasil jsem. Vešli jsme do bytu a zavřeli za sebou balkon. Tuhletu hru stejně nebylo možné vyhrát.