Ruby a červená aktovka (psáno pro MfDnes)
Den před první cestou do školy.rodinný archiv
Vraceli jsme se z rodinné procházky. Podzim se právě zvolna věšel na stromy, po ránu a k večeru proháněl po zemi cáry mlhy, přestože podle kalendáře bylo ještě léto. Byla neděle a nebe bylo zatažené, i když to zkraje odpoledne vypadalo nadějněji. Světla bylo málo a sychravé počasí se zadíralo všude tam, kam jen může člověka napadnout. Já byl vůči vlezlému odpoledni rezistentní jako vodotěsné hodinky vůči vodě, ve mně už ovšem tikal jiný čas.
Vycházeli jsme s bratrem a rodiči z Čechových sadů, míjeli jsme Boženu Němcovou, tu velkou sochu, které po kamenné tváři stékala bílá hustá tempera holubího trusu. Znali jsme s bratrem její jméno, věděli jsme, že napsala jakousi Babičku. Ne však proto, že bychom byli geniální, ale rodiče byli češtináři, a to už myslím vysvětluje mnohé. Procházky s nimi se i v předškolním věku podobaly místy školní výuce. Když jsme sochu míjeli, pravidelně jsme s bratrem nahlas volali, na Božku ti ptáci už zase serou, až nás maminka s otcem museli krotit. Tentokrát jsem se ale k bratrovi nepřidal.
Byl jsem už v jiném čase, duchem dávno doma, protože tam na mě čekala hned za dveřmi moje kožená červená aktovka, která ještě po půl roce, co jsem ji dostal k narozeninám, voněla tak, že jsem ji musel neustále otvírat a očichávat ji i zevnitř. Bořil jsem do ní prsty a nahmatával kožené prázdno, které jsem měl rád. Prázdno mi protékalo mezi prsty, tak jsem je do aktovky ponořil znovu s nejasnou představou, co bych z ní mohl vytáhnout. Vlhkým hadříkem jsem každodenně leštil krásné červené odrazky, hledal jsem spínač těch červených světel, pochopitelně marně. Nosil jsem ji s sebou všude. Byla lehká jako život šestiletého kluka, který nezažil válku ani padesátá léta a ke svému štěstí vyrůstal v úplné rodině. Neodložil jsem svou aktovku ani na záchodě. Hrdě jsem ji nosil po celém bytě a dokonce jsem přesvědčil rodiče, aby šli se mnou do školy jen tak, na zkoušku, protože jsem se už nemohl dočkat, až do ní budu chodit doopravdy.
Ta radost z cesty do školy trvala celé tři roky, po které učila naši třídu paní učitelka Rubišarová, nejlepší učitelka, jakou jsem poznal. Měl jsem ji rád i přesto, že mi několikrát nařídila odpolední doučování z matematiky, protože už ve druhé třídě jsem z ní měl trojku. Rád jsem poslouchal její boty, které šaramantně stoupaly po schodišti školy. Miloval jsem ten úžasný zvuk, který se odrážel od jejích podrážek, jakmile se dotkly kamenné podlahy. Musela tehdy vidět můj užaslý výraz, protože se na chvíli zastavila, zadívala se na mě, který jsem stál dva schody pod ní, a řekla, ty krásně klapou, viď? Dlouho jsem si myslel, že píseň, v níž Pavel Bobek zpíval „Ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát“, je o ní.
Nikdy jsem jí neřekl, jak moc jsem ji měl rád. Tehdy jsem to ještě nevěděl a později k tomu nebyla příležitost. Dělám to tedy až teď, po mnoha letech. Doufám, že se jí to donese. Že jsem rád chodil s červenou aktovkou na zádech do školy, protože tam na mě čekala ona. Ruby.
David Hrbek
Až budu umírat...
Už jsem sem dlouho nedal žádný ty rýmovačky, tak sem přikládám takový krátký sumář z toho, co se tak mimochodem urodilo.
David Hrbek
Dokud byla ještě žhavá, kul to v ní.
Pár rýmovaček za poslední dva týdny. Já vím, že je to na perex a sledovanost dost slabý, není tady žádnej Klaus, žádnej Zeman, žádná předávačka metálů, žádnej Putin, žádná ebola. No ale kdyby někdo chtěl nahlídnout, tak tady nabízím něco zase já na sobotní večer.
David Hrbek
Vymluvil se, že si jde koupiti kouření, ale více nepřišel.
Toto je autentická slohová práce školačky Lidmily Novotné z roku 1926, která dnes už asi nežije. Chodila tehdy do druhé třídy obecné školy v Benecku. Dědeček mé ženy, který ji učil, si sešity se slohovkami svých žáků nechal na památku a dnes jsme si na tuto práci nějak vzpomněli a vyhrabali z krabice. Stojí to za přečtení, je to moc dojemný.
David Hrbek
Suzanne Vega: S písní Caramel jsem narazila u svého prvního muže
Se Suzanne Vega se dělají rozhovory poměrně snadno. Na jedné straně je to výsostný profesionál, na straně druhé se nebojí překročit svou roli a trochu víc se otevřít. Následující interview, které vzniklo pro Magazín Hospodářských novin, je třetí v řadě, které jsme spolu vedli a kterým jsme se pokusili na předchozí dvě navázat.
David Hrbek
S Lenkou pod markýzou
Každé ráno začínám v Café Palác. To je taková příjemná kavárna v Olomouci. Ona je příjemná hlavně kvůli servírce Lence. Minulý týden tam zase tak přijdu, sednu si na zahrádku pod markýzu a Lenka už automaticky přináší espresso s mlíkem.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 121
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2089x
www.facebook.com/davidhrbek
Více informací na www.davidhrbek.cz