Dvacet prášků na spaní a hned jsem tuhej.

Udělám za sebou poslední tečku,
černý flek na čistém ubruse.
Ztratil jsem, co jsem moh. I nabíječku.
Odcházím. Za chvíli vypnu se.

Dneska jsi ve spánku sténala rozkoší
A já jsem zkameněl. Podivný sousoší.

Přiviň se, milá, cením už zuby,
vrhnem se společně do záhuby.
A pak mi třeba na horní dáseň
vrtačkou vyrej milostnou báseň.

Františkovy Lázně
Chtěl bych být Františkem, Františkem z lázní,
po kterém každý den stovky žen blázní.

Má mě ráda? Asi nemá.
Nejvíc mluví, když je němá.

Jsem psycholog-amatér,
z vaší duše vezmu stěr.

Kdo je in a přitom out?
Opověď zní: kosmonaut.

Nač ten pohled znechucený? Dojde mi na sklonku dne:
Že já vidím tebe - krásnou, ty že vidíš jenom mne.

Dvacet prášků na spaní a hned jsem tuhej.
Teď už může za tebou přijít ten druhej.